Yamla Pagla Deewana

9. března 2011 v 18:45 | Gaja Gamini |  Recenze

Režie: Samir Karnik
Hrají: Sunny Deol, Bobby Deol, Dharmendra, Anupam Kher
Rok: 2011
Hodnocení: 6/10

Kdesi v Kanadě žije více méně spokojeně NRI (neboli "Non-resident Indian") Paramveer Singh (Sunny Deol) se svou blonďatou kanadskou ženou Mary a jejich dvěma syny. Rodinu doplňuje Paramveerova stařičká matka. Paramveer tráví své dny v touze po návratu do Indie, což jeho žena rezolutně odmítá s tím, že všichi Indové jsou šílení, a nakupováním pro rodinu v nedaleké sámošce. Pokud ho při tom zrovna někdo přepadne, Paramveer se s ním nepáře. Pak nezapomene koupit matce poslední výtisk pudžábských novina vrací se domů. Prostě rutina. Jenže pak se rodina dovídá, že Paramveerův otec Dharam (Dharmendra), který kdysi po roztržce se ženou utekl do Indie i s dvouměsíčním mladším synem Gajodharem (Bobby Deol), vychoval tohoto potomka k obrazu svému. To znamená, že společně pomocí chytrých lstí okradou koho jen mohou. Stařičká matka je zdrcena a požádá Paramveera, aby svého mladšího bratra přivedl za ní, jelikož věří v jeho nápravu. Tak se Paramveer vydává do Indie.


A má štěstí - téměř okamžitě se totiž stane obětí podvodu svého bratra, díky čemuž nachází brzy i otce. Ten se k němu odmítá hlásit. Mladšímu synovi totiž napovídal, že od nich kdysi matka utekla, a nyní se bojí, že když se dozví pravdu, bude ho "Goju" nenávidět. Nicméně poté, co Paramveer oběma několikrát zachrání kůži, jej přijme "do party". Goju mezitím tráví čas namlouváním pundžábského děvčete jménem Sahiba, když na to ovšem přijdou její bratři, dívku urychleně odvlečou domů. Goju se trápí. Ale k čemu by byla rodina, kdyby mu nepomohla, že?

Yamla Pagla Deewana je v základu ze stejného těsta jako Dabangg, jenže pak šlo těsto k jiným rukám a do jiné pece. Konkrétně do té se jménem Deol. YPG není nic jiného než lehká masala komedie, z níž má člověk dojem, že si prostě otec a synové chtěli jednou taky po čase zahrát spolu. Dharmendra, Bobby i Sunny tu hrají vpodstatě karikatury postav, kterými byli pověstí, především Dharam Paa-ji jako dobrosrdečný sukničkář s láskou k alkoholu a Sunny jako ukázkový rodinný typ, který však v případě nutnosti všechny bez nejmenších potíží seřeže na jednu hromadu - a jak nám YPG ukázalo nemusí ani zvednout ruku. První hodina filmu se věnuje nejprve hledání otce a bratra v Indii (což není těžké) a Paraveerově snaze se oběma zavděčit (což nakonec taky není těžké). Nicméně rozjařený opilecký humor panující povětšinu této hodiny brzy začne unavovat a člověk je jen rád, když se dostane k druhé polovině.

Tady totiž teprve začíná opravdová sranda. Tady se legrace mění v nefalšovanou, srdečnou zábavu i navzdory několika nepříliš vkusným vtípkům. Příběh je téměř groteskní a najde si cestičku jak přivést na jediné místo opravdu všechny postavy - a že jich není málo. Po první půli, v níž uvidíme v podstatě jen tři Deoly a ještě tak Sahibu, totiž přichází na scénu jejích pět bratrů (jeden horší - nebo snad lepší? - než druhý), mezi nimiž naprosto exceluje Anupam Kher, a nakonec se přižene i Paramveerova hysterická blond manželka s dětmi. Nechybí akční scény věrné modelu Sunny Deol a Dharam nám přihodí nějaký ten další opilecký vtípek. A kdo by pochyboval, že to všechno nakonec přeci jen dobře dopadne a Anupam Kher nikoho nezastřelí, že?

YPG funguje jako dobrá komedie teprve od poloviny, což je poněkud nezvyklé a taky škoda. Je nutno prokousat se první půli, abyste se dostali k nějaké té smetaně. Všichni tři Deolové jsou ve svých rolích dobří, nejvíc přirozeně působí Sunny. Film bych určitě nedoporučovala začátečníkům s Bollywoodem, určitě ne těm, kteří neviděli starší filmy, jinak vám totiž sotva něco řekne moment, v němž náhle začně hrát odrhovačka "Pardesi Pardesi" (odkaz na film Raja Hindustani - 1996) nebo proč se dočkáme krátkého prostřihu na opilého Bobbyho Deola vyhrožujícího, že se zabije skokem z vodojemu (odkaz na film Sholay - 1975) a další. Taky ne každý je připraven na humor Johnnyho Levera, který se objeví v krátké roli ošizeného prodejce z klenotnictví (Sama jsem se divila, jak ráda ho vidím! Asi nebudu úplně v pořádku). Hudba je velmi zapomenutelná a s jedinou výjimkou písně Chadha de rang ani vizuálně za mnoho nestojí.

Jde o silnou dávku značky "Deol". Je otázka, jestli ji snesete.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama