Bollywood - místo pro opravdové snění

7. února 2011 v 9:11 | Gaja Gamini |  Bollywood
Když se zeptáte našinců, co je to Bollywood, většina z nich na vás zůstane nechápavě zírat. Někteří vám možná řeknou, že to jsou indické filmy. Několik málo dalších bude vědět, že se v nich zpívá. A pak bude několik nadšenců, kteří vám o něm poví všechno. Spadám do poslední skupiny. Láska k Bollywoodu se mne zmocnila zákeřně a nečekaně, a to tak, že se proti ní nedalo moc bojovat. A to jsem měla zakořeněna ta nejčastější klišé, jaká toto slovo obestírají. První, kdo mne seznámil s existencí Bolywoodu, byl totiž na univerzitě, kde studuji angličtinu, jeden z našich rodilých mluvčích. Vpodstatě se zalykal smíchem, když nám zasvěceně vyprávěl o indických filmech, které jsou všechny navlas stejné. Vždycky se v nich zamilují dva krásní mladí lidé a nejsou ze stejné kasty. A pak se hrozně trápí, jen aby se nakonec mohli vzít a být šťastní až do smrti. A jen tak mimochodem, vpodstatě vůbec nemluví, protože jenom zpívají a tančí. Tomu učiteli jsem věřila. Proto, když mi jedna osoba, kterou považuji za jednu z vůbec nejinteligentnějších na tomto kontinentu sdělila, že se ráda dívá na bollywoodské filmy, nechtěla jsem věřit, že by se jí tak náhle snížil intelekt. Trvalo to dobře pět měsíců, než jsem se uvolila jeden takový film vytrpět. Ve výsledku dnes patřím k oddaným milovníkům Bollywoodu.

Především je dobré pochopit, že Bollywood nezahrnuje celou rozsáhlou indickou kinematografii, tak jak je tomu z větší míry s Hollywoodem v Americe. Indie je příliš rozmanitá geograficky, kulturně i jazykově a proto má hned několik regionálních filmových center. Bollywood soustředěný v Bombaji je pouze nejlépe známý. Původně poněkud pohrdavý název "Bollywood" vznikl spojením slov "Hollywood" a "Bombej", a dodnes jej mnozí odmítají jako výsměšný. Pravdou ovšem je, že slovo se ujalo dokonale a dnes již je součástí slovníků. Z původně vysmívaného filmového průmyslu se stal pojem stále častěji světově uznávaný. Bollywoodské filmy se od těch ostatních v několika důležitých aspektech liší. Mají své vlastní typické znaky, vznikají podle vlastní osvědčené tradice, sledují určitá pravidla. Jako divák zahlcený v posledních dvaceti letech kulturou přicházející s fanfárami z bombastické Ameriky, musíte tato pravidla odhalit a přijmout, abyste si pak mohli film opravdu vychutnat a následně jej ocenit. Ano, lidé jsou všude na světě stejní, mají stejné touhy, stejné chyby, ale staví se k nim jinak a vnímají je odlišně. Proto nám někdy jednání postav v indických filmech může připadat zprvu nelogické nebo i směšné. Neschopnost (nebo nechuť) pokusit se pochopit kulturu tolik nám vzdálenou, často bývá jednou z příčin, proč se lidé nechtějí na tyto filmy dívat.

Především je nutné rozbořit klišé o tom, že všechny indické filmy jsou jeden a tentýž příběh. Pravda, když každý den vyprodukuje Bombej sedm až osm filmů, je jasné, že 80% z nich nebude stát za moc, ovšem těch zbylých 20% se vyplatí shlédnout alespoň jednou. Jsme uvyklí tomu, že film standartně trvá sto dvacet minut. Bollywoodské filmy jen opravdu málokdy mají méně než tři hodiny, což je doba vymezená u nás jen výjimečným projektům. Je pravda, že drtivá většina filmů je o lásce a romantika Bollywoodem suverénně vládne, ale i tady se točí historické filmy, komedie a akční snímky. Již jsem zmiňovala, že mají jisté společné rysy, které se dodržují (tak jako například v každém americkém filmu musí být kladnými hrdiny běloch, černoch, ženská a hispánec).

Zásada 1. - Fyzická láska se neukazuje
Kdo si umí představit romantický příběh bez vášnivých polibků a takzvaných postelových scén, že? A je-li Bollywood především romantika, musí to logicky takovými scénami přetékat. Omyl. V Indii kinematografie ještě úplně nehodila výchovnou funkci za hlavu a cenzura je i v dnešní době značně nekompromisní. A za to jsem já osobně ráda, jelikož líbání a "to ostatní" je podle mého názoru věcí úzce osobní a nepřipadám si pohodlně, když se musím na "odvážné" scény dívat v západních filmech, které se bez nich zdánlivě nemůžou obejít. I v Bollywoodu jsme viděli na plátně polibky, ale jde opravdu o záležitost až na několik vzácných výjimek značně nevinnou, možná i proto, že tamní herci tomu nejsou zvyklí a vypadají u líbání dost nepřesvědčivě. A na postelové scény zapomeňte, v nejlepším případě se dočkáte decentních náznaků. Vynikajícím příkladem je film "Parinda" z roku 1989, kde se dočkáte svatební noci hlavního hrdiny, zatímco jiní se ho chystají zavraždit. Vynikající střih a citlivé zpracování udělaly z této scény umělecký zážitek. Něžná hudba, jemně osvětlené siluety tváří, a cinkání náramků nevěsty, když jí její milovaný líbá zápěstí - to je všechno. Nepřipadáte si jako vetřelec v jejich soukromí, čistá krása jejich fyzické lásky vás odzbrojí a není nepatřičná. Namísto okusování hlav čekejte v Bollywoodu především lehké doteky, hluboké pohledy a pevná objetí, která svou výmluvností ony intimnější ukázky lásky daleko předčí.....

Zásada 2. - Brutalita
Myslíte si, že americké thrillery jsou brutální? Ještě jste neviděli Bollywoodský film. Někdy to vypadá, že Indové se v brutálních scénách opravdu vyžívají. Budete-li sledovat jen romantické filmy, asi všemu tomu násilí uniknete, ale raději byste neměli být překvapení, pokud zděšené maželky budou sledovat, jak kola vlaku drtí jejich muže, nebo když někdo přijde o všechny kočetiny. Zaplanou lidské pochodně a umělá krev se objevuje hned po první ráně. Většina násilí je směřována na muže, ošklivé konce pochopitelně čekají hlavně záporné postavy, ovšem opět se najdou výjimky. Příkladem za všechny budiž film "Anjaam" (1994), kde nevinně vězněná hlavní hrdinka potratí v cele poté, co ji brutálně zbije sadistická dozorkyně. Scéna je to z filmařského hlediska dokonalá. Jako člověk a žena ji už ale víckrát nechci vidět. Možná už teď nabýváte dojmu, že Indové si libují ve sledování cizí bolesti. Ve skutečnosti jsou ony potoky krve věrnějším obrazem reality, než jak ho vykreslují "politicky korektní" západní filmy, kde se hlavní hrdina zdá prakticky nezranitelný. Zjišťujete, jak křehká je naše fyzická schránka, jak málo stačí, abychom cítili bolest. Pravda, i v Bollywoodu některé borce ani v nejmenším neobtěžuje kudla v zádech.....

Zásada 3. - Scény pro vesničany
Na tohle si člověk zvyká opravdu dlouho...A někdy si nezvykne vůbec, je proto nutné zatnout zuby a danou věc přetrpět. V 99% filmů čekejte zcela zbytečnou "odlehčovací" scénu, kde zavalitý starší muž křičí z plných plic a vyjadřuje tak své nepochopení/nesouhlas/zmatení/rozhořčení. Účel těchto "humorných" scén, které běžnému člověku přijdou jako urážka veškerého komediálního umu, je pobavit tu část indické populace, která je negramotná. Jsou to takzvané "scény pro vesničany", kteří si kupují ty nejlevější lístky, aby pak mohli sedět na zemi přímo pod plátnem. Je to humor, který oni chápou, je obrazem z jejich běžného života. A jelikož takové lidi nelze diskriminovat, existují scény pro vesničany. Jejich nekorunovaným králem je dozajista herec s dokonale indickým zevnějškem a poněkud neindickým jménem Johny Lever.

Zásada 4. - Píseň a tanec
Zásada naprosto nejdůležitější, ta, která pro mnohé Bollywood definuje. Indové jsou založením mohem muzikálnější než my, hudba je neprosto nedílnou součástí jejich kultury. Mají písně pro všechny události, ať už jsou to svatby, phřby, narození či stovky svátků v hinduistickém kalendáři. Bollywoodské filmy jsou proto částečně muzikály (tak jako tomu kdysi bylo s americkými filmy v padesátých letech). Kromě písní doprovázející právě různé tradiční scény, které jsem již zmínila, jde samozřejmě především o milostné písně, písně o touze i o zlomených srdcích. Mnoho se jich odehrává v jakési snové realitě, která často nemá nic společného se zbytkem filmu, někdy tyto písně nahrazují právě odvážné milostné scény. Není nic zvláštního, když se pronásledovaný voják skrývá se svou raněnou milou ve starém kostele, jen aby vzápětí zpívali o své lásce na Aljšace, ze supermarketu se mžikem oka dostanete do Alp a z nudného předměstí na osamělou mořskou pláž. Jindy jsou písně přímo součástí příběhu a pomáhají mu dostat se vpřed, někdy dává píseň a s ní spojený tanec vůbec prvotní záminku ke vzniku zápletky. Průměrná délka písně se pohybuje okolo pěti minut, a buďte připraveni na vysoké, opravdu vysoké ženské hlasy, jelikož indické vnímání hudby je prostě jiné...

S písněmi se logicky musí pojit tanec. Choreografové jsou proto v Bollywoodu velmi ceněnou profesí a dokonce je jim na udílení prestižních filmových cen vyhrazena samostatná kategorie. Bollywoodští herci se musí chtě nechtě rozhýbat do rytmu. Některým to moc nejde. Někteří jsou vynikající. Taneční schopnost posouvá herce v Indii na vyšší pozici. Je dostatek jmen, která se postarala o úspěšná taneční čísla - Vyjayanthimala, Hema Malini, Helen, Govinda, Sridevi, Hrithik Roshan, Aishwarya Rai...... Všeobecně uznávanou královnou bollywoodského tance je ale Madhuri Dixit. Jen na její kariéře můžete vidět veškeré typy tance, který se kdy v indickém filmu objevil, od čistě tradičních tanců (Kahe Chhed Mohe) k diskotékové moderně (Key Sera), přes lehká popová čísla (Ek Do Teen) k lidovým písním (Chane Ke Khet Mein) a prakticky všemu, na co si vzpomenete. Bollywoodská hudba není vždycky originální. Většina písní se s drobnými úpravami objevuje ve všech regionálních indických filmech, jeden průmysl si půjčuje od druhého, a nikoho to moc netrápí, protože stejně většina sleduje je ten vlastní...

Zásada 5. - Na věku záleží jenom u žen
Po celá léta je známo, že bollywoodští herci vydrží ve filmovém průmyslu o moho let déle než herečky. Důvodem je diskriminace ohledně věku. Jakmile už hrdinka nemůže věrohodně předstírat naivní zamilovanou pannu, její nabídky filmů se značně ztenčí. A když se dostane do věku nad třicet let, je vpodstatě odepsaná. Toto "pravidlo" se daří prolomit jen opravdu těm nejlepším. Málokdo v Indii je schopen zkousnout film, v němž by hlavní hrdinka snad mohla být o několik let starší než její partner. Na druhou stranu nikoho netrápí, když čtyřicetiletý muž hraje vysokoškoláka a randí s devatenáctiletou dívčinou. Proč? To nikdo neví.... Až tedy uvidíte krásné mladé děvče v náručí sešlého hrdiny, nelamte si s tím raději hlavu.

Tolik k věcem, kterým se v Bollywoodu nevyhnete. Přijali jsme to? Pak si směle můžete začít vybírat svůj první film. Nezapomínejte, že 80% budou braky. Zkuste raději zapátrat po těch 20%. Větinou je dobré řídit se jmény režisérů a herců. V jejich jménech se možná jako začátečník budete ztrácet, jelikož každý třetí se jmenuje Khan nebo Kapoor. Bollywood je totiž silně rodinná záležitost. Povolání spojená s filmem se většinou dědí, ať už jde o režiséry, producenty, choreografy atd.... Někdy rodiny obsadí hned více důležitých pozic. Vynikajícím příkladem nám mohou být různé klany se jménem Kapoor.... Pokud jste viděli "Milionáře z chatrče", pak víte, že zlého moderátora hrál Anil Kapoor. Anil Kapoor je jeden z neznámějších indických herců. Jeho mladší bratr Sanjay Kapoor je rovněž herec. Jeho starší bratr Boney Kapoor je vlivný filmový producent. Boney se oženil se Sridevi, hvězdou 80. let. Jejich dcera je herečka. Anilova dcera Sonam se před pár lety rovněž stala herečkou.... Dostat se do Bollywoodu bez jakýchkoliv příbuzenských vztahů nebo peněz je velmi obtížné. Úspěch vám může zaručit třeba předchozí sláva v jiném oboru. Vynikajícím příkladem jsou úspěšné herečky, které předtím získaly titul královen krásy - Juhi Chawla (Miss Indie 1984), Sushmita Sen (Miss Universe 1994), Aishwarya Rai (Miss World 1994), Priyanka Chopra (Miss World 2000) a Lara Dutta (Miss Universe 2000). A poslední, nejméně obvyklá cesta, je nesmírný talent a spousta tvrdé práce, jak jsme to viděli u Madhuri Dixit a Shahrukha Khana, kteří se vynořili odnikud a stali se největšími jmény 90. let.

Tak jako jeho americký kolega, Bollywood je hlavně světem hvězd, které mají za úkol oslepovat krásnými róbami a dokonalým zevnějškem. Jenže tento trend je v Indii poměrně nový. Ještě během devadesátých let byli herci veskrze soukromé osoby, jejichž život budil zvědavost, protože se o nich mnoho nevědělo. Dnes víte dokonale, jakou zubní pastu kdo používá, v kolik hodin chodí spát a jaké papuče dostali naposledy k narozeninám. Bollywood dříve žil ve filmových studiích, dnes se začíná přesouvat na módní přehlídky, divoké večírky a propagační akce. Mění se i vnímání krásy, toho aspektu, který je tolik důležitý pro všechny filmové hvězdy, především herečky. Poslední "Nezapomenutelnou idickou tváří" byla označena již několikrát zmíněná Madhuri Dixit. Na konci devadesátých let se však po americkém vzoru přesunula pozornost z tváře na tělo. Ideálem se staly světlé oči, ještě světlejší pleť, dokonalé tvary. Ve výsledku je dnes v Indii mnoho hereček, které sice neumí hrát, ale vypadají dobře. Snaha nejnovější herecké generace v Bollywoodu přiblížit se západu si vybírá svou daň. Filmy začínají mít anglické názvy, často se odehrávají v cizině, hvězdy se oblékají dle západních trendů a zapomínají na tradice. Nová tvář Bollywoodu ztrácí své kouzlo. Jen málo jedinců jako režisér Sanjay Leela Bhansali ještě má moc a vůli věci měnit. A pokud se nevzpamatují i další, výjimečnost indické kinematografie se možná úplně rozplyne. Vraťme se proto do minulosti, těšme se z filmů vznikajících od čtyřicátých let až do dalšího milénia. To je pravý Bollywood.

Konečný rozdíl mezi Bollywoodem a Hollywoodem tkví hlavně v tom, že západní lidé chodí do kina, kdy chtějí, jen aby se pobavili. Nemusí se kvůli tomu o nic starat, nemusí nic obětovat. V Indii jsou však mnozí, kteří si odepřou na dva dny jídlo, aby ušetřili na ten nejlevnější lístek do kina. Tam pak sedí na holé zemi přímo před promítací plochou. Pro ně je to jediný únik z reality, jediná možnost, jak vidět jiný svět, než je ten jejich. Proto tolik barev, proto tolik hudby a krásy. Proto věčné milostné příběhy. Neukazují svět takový, jaký je. Ukazují jej takový, jaký by mohl a snad i měl být. Proto vynikající filmy, které se zaměřují na jiné věci než lásku, většinou propadají, a otřesné filmy s jednoduchým příběhem o chlapci a děvčeti bodují. Ti lidé se nejdou bavit. Chodí do kina snít. A já se jen upřímě modlím, aby nebyli kvůli dotčení nad neuznáním cynického západu o své sny připraveni.
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Adel Adel | Web | 12. prosince 2015 v 13:37 | Reagovat

Wow, skvělý blog. Mohla bych se tě zeptat, kde bereš informace pro svuj blog? Díky Adel

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama